Benutzer:RRST93/Pischinger (Süßwarenunternehmen)

aus Wikipedia, der freien Enzyklopädie
Zur Navigation springen Zur Suche springen
Dieser Artikel (Pischinger (Süßwarenunternehmen)) ist im Entstehen begriffen und noch nicht Bestandteil der freien Enzyklopädie Wikipedia.
Wenn du dies liest:
  • Der Text kann teilweise in einer Fremdsprache verfasst, unvollständig sein oder noch ungeprüfte Aussagen enthalten.
  • Wenn du Fragen zum Thema hast, nimm am besten Kontakt mit dem Autor RRST93 auf.
Wenn du diesen Artikel überarbeitest:
  • Bitte denke daran, die Angaben im Artikel durch geeignete Quellen zu belegen und zu prüfen, ob er auch anderweitig den Richtlinien der Wikipedia entspricht (siehe Wikipedia:Artikel).
  • Nach erfolgter Übersetzung kannst du diese Vorlage entfernen und den Artikel in den Artikelnamensraum verschieben. Die entstehende Weiterleitung kannst du schnelllöschen lassen.
  • Importe inaktiver Accounts, die länger als drei Monate völlig unbearbeitet sind, werden gelöscht.
Vorlage:Importartikel/Wartung-2024-12
Stuhl im Stil einer Pischinger-Verpackung

Unter dem Namen Pischinger existierten mehrere traditionsreiche Süßwarenhersteller aus Wien, die auf das 1849 gegründete Unternehmen L. Pischinger & Sohn zurückgehen. Seit 2006 gehören die Markenrechte zur Confiserie Walter Heindl.

Das Unternehmen Oskar Pischinger wurde 1884 vom österreichischen Süßwarenfabrikanten Oskar Pischinger, dem Erfinder der Pischinger Torte, gegründet. Nach einem längeren Zwischenspiel beim väterlichen Unternehmen L. Pischinger & Sohn, das er schließlich verkaufte, kehrte er zur Produktion unter der Marke Oskar Pischinger zurück und schaffte es, sein Unternehmen erfolgreich durch den Ersten Weltkrieg zu führen. Nach dem Tod von Oskar Pischinger wurde das Unternehmen ab 1919 von seinen Söhnen Jacques und Oskar (junior) geführt. Jacques Pischinger verkaufte das Unternehmen 1928 und Klara Peschek wurde die neue Eigentümerin, die es bis zur Arisierung ihres gesamten Besitzes im Jahr 1939 besaß.

Nach dem Zweiten Weltkrieg wurde die Familientradition der Herstellung von Pischinger Oblaten und Schnitten in Wien von Oskar Pischinger jun. gemeinsam mit seinem Sohn Kurt wieder aufgenommen. Sie gründeten 1953 die Kommanditgesellschaft Kurt Pischinger, die bis 1982 im 7. Wiener Gemeindebezirk in der Schottenfeldgasse existierte. Im Alter von 63 Jahren verkaufte Kurt Pischinger das Unternehmen an den Süßwarenhersteller Victor Schmidt & Söhne. Die Schokoladenfabriken wurden 1994 Teil des Nestlé-Konzerns, Stefan Gaudernak übernahm die Kurt Pischinger GmbH und wurde 1995 alleiniger Eigentümer. 2006 verkaufte er das Unternehmen an das Wiener Süßwarenunternehmen Walter Heindl.

Aufgrund der ehemaligen Bedeutung der Unternehmen gelten Pischinger (tschechisch Pišingr, polnisch Piszinger) in Osteuropa noch heute als Synonym für Waffelgebäck und Oblatentorten.

Geschichte

[Bearbeiten | Quelltext bearbeiten]

L. Pischinger & Sohn

[Bearbeiten | Quelltext bearbeiten]

Der Konditor Leopold Pischinger gründete 1842 in der Stiegengasse 3 in Wien-Mariahilf eine Zuckerbäckerei unter dem Namen Leopold Pischinger, welche im Laufe der Zeit zu einer prosperierenden Süßwarenfabrik heranwuchs.[1][2] Einige Jahre später konnte Pischinger erweitern und kaufte das Haus Stiegengasse Nr. 8 auf der gegenüberliegenden Straßenseite.[3] Nach der Gründung des Handelsunternehmens L. Pischinger & Sohn (1849) erwarb der Unternehmer zusammen mit seinem Sohn Norbert das Nebengebäude (Stiegengasse Nr. 10), in das die Süßwarenproduktion verlegt wurde. Nachdem sich Leopold Pischinger aus der Firma zurückgezogen hatte, wurde sie von seinem Sohn Norbert gemeinsam mit einem Gesellschafter als k.k. privilegierte Süßwaren- und Schokoladenfabrik L. Pischinger & Sohn weitergeführt.[4]

Im Jahr 1885 wurde der bisherige Gesellschafter Franz Bossa alleiniger Eigentümer, das Unternehmen begann sich in der Folgezeit allerdings zunehmend zu verschulden.[5] Der Sohn Oskar Pischinger, der in Wien-Neubau eine eigene Süßwarenfabrik betrieb, trat 1889 in das vor der Insolvenz stehende väterliche Unternehmen ein und wirkte fortan als Gesellschafter und Inhaber. 1902 verkaufte Oskar Pischinger das Unternehmen an Hans Jerié und wirkte fortan bis 1907 nur mehr als technischer Direktor.[6][7] Der letzte Besitzer das nun L. Pischinger & Sohn Nachfolger heißenden Unternehmens war ab 1915 Adolf Grünberger.[8] Ende der 1920er Jahre häuften sich die wirtschaftlichen Probleme, die 1931 in den Konkurs des Unternehmens mündeten. Im selben Jahr sah man sich einem Gerichtsprozess mit der Firma Oskar Pischinger um die Erfindung der Pischinger Torte gegenüber. Adolf Grünberger, bereits entmündigt, starb im Jänner 1933 und im Februar musste abermals Konkurs angemeldet werden. 1934 wurde der gesamte Nachlass des verstorbenen Grünberger gerichtlich versteigert und 1935 begann der Abriss der Fabrikgebäude in der Rauchfangkehrergasse 34 in Wien-Penzing.[9][10]

Oskar Pischinger

[Bearbeiten | Quelltext bearbeiten]

Am 16. September 1884 ließ der Sohn Oskar Pischinger die Firma beim Handelsgericht in Wien eintragen: „Oscar Pischinger“ mit Sitz im 2. Wiener Gemeindebezirk (heute Brigittenau) in der Wintergasse (heute Hartlgasse) Nr. 21.[11][12] Inhaber des Unternehmens war Oskar Pischinger selbst, der am 19. März 1883 mit seiner Frau Maria Pischinger (geb. Neumann) einen Ehevertrag über die Güterabwicklung schloss.[13]

Im November 1885 brachte Oskar Pischinger die Spezialität Pischinger Torte (tschechisch Pischinger Kuchen) auf den Markt[14][15][16] und am 23. Dezember 1886 wurde er bei der Handels- und Industriekammer in Wien mit der Rundmarke Nr. 4761 mit der Aufschrift: „Pischinger Torte – Die beste Torte der Welt“ eingetragen. Spezialitäten.“ (Pischingers Kuchen – der beste Kuchen der Welt) und am 29. Mai 1886 Markenzeichen Nr. 4550.[17]

Allein bis Weihnachten 1885 exportierte das Unternehmen mehr als 10.000 Pakete in alle Teile der Welt. Ein Paket wurde von der Kaiserin auch an die Residenz in Gödöllö geschickt.[18] Pischingrs Kuchen bestand aus Karlsbader Waffeln kombiniert mit einer Schokoladen-Nuss-Füllung, die mit Schokoladenglasur überzogen waren. Er machte das Unternehmen fast sofort im gesamten Gebiet des ehemaligen Österreich-Ungarns bekannt.

1888 bezog Oskar Pischinger mit seiner Familie ein neues Haus, das der Architekt Wilhelm Jelinek für ihn entworfen hatte.[19] Das zweistöckige Haus befand sich im 7. Wiener Gemeindebezirk in der Burggasse 31.[20] Im Erdgeschoss befanden sich eine Fabrik, ein Laden und ein Büro, im ersten und zweiten Stock Wohnräume.[21] Weitere Geschäfte in Wien befanden sich im Zentrum in der Kärntnerstraße 48[22] und in der Taborstraße 22 (Leopoldstadt).[23]

Im April 1888 ließ sich Oskar Pischinger seine Produkte rechtlich schützen (erneut 1890)[24][25] und brachte im selben Jahr die Waffeltorte „Kronprinzessin Stefanie-Torte“ auf den Markt, die er nach Kronprinzessin Stephanie, der Frau von Kronprinz Rudolf, benannte.[26] Ende 1888 brachte er mit der „Pischinger-Haselnuss-Schokolade“ eine weitere Neuheit auf den Markt, die entweder als Eis oder als Trink-Schokolade erhältlich war.[27][28][29]

Im Jahr 1889 trat Sohn Oskar wieder in die ehemalige Firma seines Vaters „L. Pischinger & Sohn“, das bereits am Rande der Insolvenz stand, während sämtliches bewegliches und unbewegliches Vermögen des Vaters beschlagnahmt wurde.[30] Am 15. Juli 1889 wurde die Firma L. Pischinger & Sohn, seit 1. Juli 1889 eine Aktiengesellschaft, beim c.k. Handelsgericht in Wien eingetragen. Ihr öffentlicher Gesellschafter wurde: Franz Bossa, Inhaber einer Schokoladen- und Süßwarenfabrik in Wien, Stiegengasse 8 und 10, Oskar Pischinger, Konditor, beide wohnhaft in Wien.[31] Im Januar 1890 wurde Oskar Pischinger als alleiniger Inhaber der Firma „L. Pischinger & Sohn“ seinen Sitz in der Burggasse 31.[32]Anschließend wurde die Firma „Oskar Pischinger“ aus dem Handelsregister gelöscht.[33][34]

S obchodníkem Salingem z Vídně založil obchodní společnost s názvem: „Bisquit-Fabrik Vindobona Oskar Pischinger & Co” k výrobě cukrářských výrobků, jejímiž společníky se od 1. července 1890 stali: 1. cukrář Oskar Pischinger a 2. obchodník Theodor Saling.[35] V lednu roku 1892 byla obchodní společnost zrušena a Theodor Saling se stal jediným majitelem firmy s názvem: „Bisquit-, Chocolade- und Zuckerwaaren-Fabrik Vindobona Theodor Saling” k provozování tovární výroby biskvitů, čokolády a cukrovinek se sídlem na Burggasse 31.[36][37]

Dne 28. února 1893 si nechal Oskar Pischinger zaprotokolovat firmu „Oskar Pischinger” se sídlem v 7. vídeňském okrese na Burggasse 31[38] a na podzim 1894 byla firma Theodora Salinga (Bisquit-, Chocolade- und Zuckerwaaren-Fabrik Vindobona) vymazána z obchodního rejstříku.[39] Po úmrtí otce v dubnu 1894 převedl 29. května 1894 sídlo firmy L. Pischinger & syn opět do Stiegengasse 8-10[40] a svou firmu Oskar Pischinger převedl na manželku. Firma se sídlem v Burggasse 31 pak nesla název M. Pischinger. Majitelkou firmy byla Marie Pischinger a její manžel Oskar držel prokuru.[41]

Výroba (Stiegengasse 8-10)

[Bearbeiten | Quelltext bearbeiten]

Po úmrtí otce Leopolda Pischingera[42] si nechal Oskar Pischinger 29. května 1894 zaprotokolovat firmu „L. Pischinger & Sohn” v 6. vídeňském okrese na Stiegengasse 8-10.[40] Ve stejný den vyhlásil c. k. obchodní soud ve Vídni na tuto firmu konkurs věřitelů,[43] který po nuceném vyrovnání věřitelů v roce 1896 uzavřel.[44]

Podle vídeňského obchodního rejstříku byl Oskar Pischinger od 16. července 1889 do 10. ledna 1890 veřejným společníkem firmy „L. Pischinger & Sohn”, od 10. ledna 1890 do 13. listopadu 1900 jediným majitelem a od 13. listopadu 1900 do 30. září 1902 veřejným společníkem.[45]

Vorlage:Citát v rámečku

Po jeho vystoupení[46] se stal novým majitelem firmy Hans Jerié a nesla název „L. Pischinger & Sohn Nachf. Schokolade- und Zuckerwaren-Fabrikation” (L. Pischinger a syn, následník, tovární výroba čokoládových a cukrovinkových výrobků),[46] po změně na obchodní společnost přistoupil společník Berthold Allina a název firmy byl upraven na: „L. Pischinger & Sohn Nachf. Jerié & Co. Schokolade- und Zuckerwaren-Fabrikation”, jejímiž společníky byli: 1. Berthold Allina, 2. Hans Jerié (manželská smlouva s Anna Marie Jerié, rozená Schaureck). Nakonec se stal v roce 1904 jediným majitelem firmy Berthold Allina a firma se vrátila k názvu: „L. Pischinger & Sohn Nachf.”.[47][48][49] Až do roku 1907 zastával Oskar Pischinger ve firmě post technického ředitele.[50]

Výroba (Schaumburgergasse 11)

[Bearbeiten | Quelltext bearbeiten]

V lednu 1909 založil Oskar Pischinger opět svoji vlastní firmu (tentokrát neprotokolovanou) „Oskar Pischinger, Torten- u. Spezialitäten-Fabrik” (Oskar Pischinger, továrna na dorty a speciality) se sídlem ve 4. vídeňském okrese na Schaumburgergasse 11.[51][52][53] Druhá továrna se nacházela v Berlíně na Prinzen-Allee 68.[54] Syn Jaques Pischinger působil jako obchodní zasilatel v Bukovině. Zasilatelství sídlilo ve městě Czernowitz na Pruthgasse 6.[55] V roce 1910 avizoval v tisku také celou řadu novinek:

  • Marrons Espagnoles (tekuté jedlé kaštany)
  • Mocca Turque (kávový krém)
  • Kolibri Roulards (čokoláda)
  • Figues Noisette (krém z lískových oříšků)
  • Grenoble Nüsse (oříškový krém)
  • Ananas-Erdbeeren (jahodový krém)
  • Orangenspalten (pomerančový krém)
  • Schaumburger Hippes (Schaumburger oplatkové trubičky)
  • Wiener Rathhausteller-Bonbons (Vídeňské radniční bonbony s vinnou náplňí)
  • Cremeschnitten (Krémové řezy s 8 druhy náplní)
  • Desert Mixi (vafle s náplní: krokant, káva, ovoce)
  • Echte Pischinger-Torte neu (Právý Pischingrův dort nový)[56]

Časté napodobování pischingrového dortu a řezů, zejména ze strany obdobně znějící vídeňské firmy, vedlo Oskara Pischingra k tomu, že se prostřednictvím tisku obrátil na spotřebitele, které tímto poprosil, aby kupovali pouze pravé Pischingrovy výrobky, které opatřoval jak na obalu tak samotném produktu slovy: „Vom Erfinder Oskar Pischinger” (Od vynálezce Oskara Pischingera).[57][58] Dne 8. března 1910 nechal do obchodního rejstříku zapsat změnu názvu firmy: Ur Pischinger Oskar Pischinger, Erzeugung von Zuckerbäckerwaren (Tradiční Pischinger Oskar Pischinger, výroba cukrářského zboží).[59] a 20. dubna 1910 se vrátil k původnímu názvu Oskar Pischinger.[60] Dne 10. června 1910 změnil název na Oskar Pischinger, výroba cukrářského zboží na tovární výrobu cukrovinek, čokoládových výrobků a dortů[61]

V dubnu 1910 obdržel Oskar Pischinger ze zámku Konopiště povolení prodávat svoji novou vanilkovou specialitu pod názvem Herzogin-Sophie-Krapfen (Koblihy vévodkyně Sofie), kterou tak nazval na počest povýšení Žofie Chotkové, manželky následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este, na vévodkyni z Hohenbergu.[62][63] V dubnu 1911 podal žádost o udělení občanství,[64] které bylo vyhověno.[65]

V listopadu 1913 zaslal Oskar Pischinger císaři Františku Josefovi I. svůj pravděpodobně jeden z posledních vynálezů Pischinger Nockerltorte (Pischingrův nokový dort). Tato nová specialita byla Jeho Veličenstvu servírována 24. listopadu 1913, o čemž byl autor zpětně informován c.k. dvorní hospodářskou kanceláří.[66][67]

Výroba (Rotenhofgasse 29)

[Bearbeiten | Quelltext bearbeiten]

V lednu 1914 se vrátil z Bukoviny syn Jacques, kde působil jako disponent, a otec mu udělil ve firmě prokuru.[68] Po vypuknutí 1. světové války se Oskar Pischinger skrze inzerci v tisku znovu obracel na zákazníky a upozorňoval na skutečnost, že na trhu jsou v oběhu Pischingerovy dorty s názvy «Original» (originální), «Ur» (tradiční) a «Echt» (pravé)« od firmy «L. Pischinger & Sohn, Nachf.»[69] se sídlem v 15. okrese na Rauchfangkehrergasse 34[70] (majitele A. Grünbergera) a že c. k. Správní soudní dvůr 10. července 1914 rozhodl ve prospěch Oskara Pischingera s tím, že takové tvrzení se nezakládá na pravdě.[71]

V této době již Oskar Pischinger přesunul hlavní výrobu do továrny v 10. vídeňském okrese, kde koupil v dubnu 1914 od Adalberta a Amalie Reissových na Jagdgasse dům čp. 43 a na rohu Jagdgasse a Rotenhofgasse dům čp. 41.[72][73] V prosinci 1916 odkoupil na Rothenhofgasse od Johanna a Josefiny Bulderových dům čp. 27.[74][75] Po stavebních úpravách pak přeložil sídlo firmy na Rothenhofgasse, část výroby se nacházela ve filiálce v 1. okrese na Giselastraße 1 (nyní Bösendorferstraße)[76][77] a krátce ještě ve 4. okrese na Schaumburgergasse 11,[78][79] v lednu 1918 přibyla filiálka v 1. vídeňském okrese na Kolowratstraße 12 (Kolowratring, od r. 1928 Schubertring).[80][81][82]

V roce 1915 zahájila firma Oskar Pischinger na podnět válečného sociálně podpůrného spolku Schwarz-gelbes Kreuz (Černo-žlutý kříž) výrobu a prodej dortů, tartaletek a bonbonů. Pischingerovy dorty ve tvaru osmiúhelníku s vyobrazením černo-žlutého kříže byly vějířovitě baleny do kartonových krabic, také tartaletky a bonbony nesly logo válečné podpůrné akce. Zhruba šestina prodejní ceny putovala podpůrnému spolku pro rodiny válečně postižených.[83] V červenci 1916 povolilo c. k. místodržitelství pro Dolní Rakousko výboru sociálnímu spolku Schwarz-gelbes Kreuz (Černo-žlutý kříž) a firmě Oskar Pischinger ve Vídni rozšíření válečné sbírky formou prodeje Pischingerových dortů a cukrovinek na území Dolního Rakouska.[84]

Oskar Pischinger zemřel 7. ledna 1919 ve vídeňském sanatoriu[85][86] a je pochován společně se svou manželkou Marií na Wiener Zentralfriedhof.[87]

Následnické firmy

[Bearbeiten | Quelltext bearbeiten]

Dne 29. dubna 1919 byla v obchodním rejstříku firem provedena změna údajů. Sídlo firmy Oskar Pischinger se nyní nacházelo v 10. vídeňském okrese na Rotenhofgasse 29,[88] název firmy zněl „Oskar Pischinger, Fabriksmässige Erzeugung von Zuckerwaren, Schokoladenwaren und Torten” (Oskar Pischinger, tovární výroba cukrovinek, čokoládového zboží a dortů). Majitel firmy Oskar Pischinger (senior) byl z důvodu úmrtí vymazán. Veřejnými společníky této obchodní společnosti se od 7. ledna 1919 stali: 1. Jacques Pischinger z Vídně, 2. Oskar Pischinger (junior) z Vídně. Prokura syna Jacquese byla zrušena a podpisové právo měli oba bratři (Jacques i Oskar junior).[89] V lednu 1920 se dalším rovnocenným společníkem stal Franz Wilhelm Pischinger.[90]

Oskar Pischinger junior 21. srpna 1920 prodal třípatrový činžovní dům z roku 1891 (17 bytů) na Rotenhofgasse čp. 27, novou majitelkou se stala Olga Sylvie Pischinger.[91] Ta ho pak v roce 1927 odprodala Irene Eisermann.[92] V roce 1921 si bratři firmu rozdělili: 1. Firma Oskar Pischinger, 10. okres, Rotenhofgasse čp. 27-29, 2. Oskar Pischinger, 10. okres Jagdgasse 41-43,[93] přičemž Jacques bydlel ve 3. okrese na Lagergasse 2 a Oskar ve 4. okrese na Graf-Starhemberg-Gasse 4.[94] V roce 1922 Jacques Pischinger koupil obě budovy na Jagdgasse, čp. 43 třípatrový činžovní dům z roku 1900 (12 bytů) a čp. 41 jednopatrovou tovární část z roku 1889.[95]

Konkurenční firma Josef Pischinger

[Bearbeiten | Quelltext bearbeiten]

V lednu roku 1921 založili společníci Julius Frankl a Josef Pischinger firmu Josef Pischinger & Co. na výrobu čokoládových výrobků a bonbonů[96] se sídlem ve Vídni na Bachergasse 5.[97] Firma vyráběla Pischingrovy dorty s nápadně podobným obalem a popisem, přičemž název produktu byl psán velkým písmem a název firmy naopak písmem drobným.[98] V roce 1922 Julius Frankl ze společnosti vystoupil.[99][100]

Vorlage:Citát v rámečku

Od 13. července 1924 se firma Josef Pichinger & Co., otevřená obchodní společnost na výrobu čokoládového zboží, bonbonů a pečiva, nacházela v držení Oskara Peschka.[101][102] Oskar Peschek (* 7. listopad 1890)[103] si v roce 1919 v 7. okrese na Kaiserstraße 18 otevřel nejprve obchodní agenturu.[104] V listopadu 1921 byl Oskar Peschek, narozený 7. listopadu 1890 v Čechách, ženatý, bydlištěm ve Vídni na adrese Kaiserstraße 18, odsouzen za řetězový obchod s 30 pytli cukru k 5 dnům přísného vězení a pokutě 10 000 korun.[105] V roce 1920 provozoval i velkoobchod v 6. okrese na Gumpendorfer Straße 74[106][107], kde si pak v roce 1921 založil vlastní firmu Oskar Peschek s obchodem se smíšeným zbožím.[108] V roce 1921 vlastnil v 9. okrese na Grünentorgasse 8 čtyřpatrový činžovní dům.[109]

V roce 1922 obchodoval též v 7. okrese na Neustiftgasse 71 s kakaovými výrobky.[110] V roce 1923 koupil v 5. okrese jednopatrový dům na Rechte Wienzeile 2B.[111]

Vedle provozování vlastní firmy Oskar Peschek byl společníkem v několika firmách (Rudolf Bier & Co., Pallik & Stiasny na výrobu klavírů, Thöne & Fiala továrna na stroje),[112][113] z kterých po vstupu do firmy Josef Pischinger a Co. vystoupil a jako společník byl v obchodním rejstříku vymazán.[114] V roce 1926 byl také s dalšími obchodníky (Julius Herzfeld, Dezsö Elias, Oskar Peschek) likvidátorem firmy Adolf Schicht Nástupce, továrna na čokoládu.[115] Po soudním vymáhání dluhů a ukončeném vyrovnání nakonec svou vlastní firmu zrušil.[116][117] V srpnu roku 1926 vstoupil Oskar Peschek do firmy Oskar Pischinger,[118] jejíž majitelkou se v roce 1928 stala jeho žena Klara Peschek.[119]

Dceřiné firmy pod značkou Oskar Pischinger

[Bearbeiten | Quelltext bearbeiten]
  • Bratislava (s pobočkou v Polné)

Po rozpadu Rakouska-Uherska byla zřízena firma Oskár Pischinger a spol., špeciálna továreň na jemné čokolády a bonbony v Bratislavě.[120][121][122] Ta měla pro výrobu čokolády svou pobočku v Polné (Oskar Pischinger a spol., továrna na čokoládu), kterou provozovala židovská rodina Frankl z Bratislavy (společníci otec Markus Frankl[123] a syn JUDr. Dezider Frankl).[124][125][126][127] Oba společníci v Polné zřídili též pod bratislavskou pekařskou firmou David Frankl pekárnu (David Frankl, tovareň na chlieb Bratislava). Po smrti otce vedl podnik syn Dezider Frankl.[128][129][130][131][132]

V tajné německé zprávě k hospodářské situaci na Slovensku po roce 1939 se uvádělo, že v neárijských rukách se v roce 1941 stále nachází firma Pischinger (ačkoliv pod správou komisaře), která vyrábí převážně vaflové zboží a v menším množství čokoládové a dezertní bonbony.[133][134][135][136] JUDr. Dezider Frankl (* 7.12.1897 Bratislava, † 1944 Auschwitz) byl nejprve 27. června 1942 určen na práci do továrny na chleba Zeman a spol., dne 3. října 1944 byl nakonec se svou manželkou Mariannou Lisolettou rozenou Böhm (* 1913, † 1944)[137][138] deportován do sběrného tábora v Seredi a odtud do koncentračního tábora Auschwitz.[139]

  • Budapešť

V roce 1921 byla zřízena dceřiná firma Pischinger Oszkár, torták és cukrászati különlegességek gyára v Budapešti VI. na ulici Eötvös utca 51.[140][141][142][143][144]

  • Hamburk
  • Krakov (do r. 1929, pak pod firmou J. Pischinger a spol. s.r.o.)

V roce 1923 zřídila firma pobočku (Zweigniederlassung) v Hamburku[145][146][147] a ve stejném roce též v Krakově. Polská firma s názvem Oskar Pischinger, Fabryka czekolady, cukrów, tortów i ciastek sídlila na ulici Berka Joselewicza 26.[148][149][150] Poté, co Oskar Peschek a Klara Peschek ovládli vídeňské firmy Oskar Pischinger a Josef Pischinger & Co, byla výroba v Krakově převedena v roce 1929 do továrny na ulici Kącik 22 a provozována pod firmou J. Pischinger & Co s.r.o..[151][152][153]

Rozchod bratrů Jacquese a Oskara jun. (1925)

[Bearbeiten | Quelltext bearbeiten]

Ke konci roku 1925 došlo mezi bratry Jacquesem (německy Jakobem) a Oskarem k rozporům a Oskar Pischinger ze společnosti vystoupil. Jediným majitelem firmy se stal Jacques Pischinger.[154] Podle smlouvy ze dne 31. prosince 1925 měla vídeňská firma pokračovat pod nezměněným firemním názvem.[155]

Oskar Pischinger junior se ve výše uvedené smlouvě zavázal, že v Rakousku nezaloží ve stejném oboru výroby cukrovinek čokoládových výrobků a bonbonů žádnou firmu se stejným názvem (Oskar Pischinger) a že nebude přímo či nepřímo ani v takové obchodní společnosti působit. Jacques Pischinger se zavázal, že nebude v Německu zakládat ve stejném oboru firmu pod názvem Oskar Pischinger. jun. nebo se na výrobě čokolády a cukrovinek přímo či nepřímo u takové společnosti podílet.[155]

Dohoda měla vstoupit v platnost v okamžiku, kdy Oskar Pischinger v Německu založí firmu pod názvem Oskar Pischinger jun. nebo se stane jejím společníkem. Jak firma Oskar Pischinger ve Vídni tak budoucí firma Oskar Pischinger jun. směly nadále používat na obalech a produktech označení: „Od vynálezce Oskara Pischingera”. Oba bratři se též zavázali, že si nebudou vzájemně zasahovat do svých odbytišť. Firma Oskar Pischinger bude působit na rakouském trhu a budoucí firma Oskar Pischinger jun. měla působit v Německu. V případě bankrotu jedné nebo druhé firmy se smluvní konkurenční body rušily.[155]

Prodej firmy Oskar Pischinger - majitelka Klara Peschek (arizace)

[Bearbeiten | Quelltext bearbeiten]

Jacques Pischinger se 31. prosince 1925 zavázal k finančnímu vypořádání se svým bratrem Oskarem, přičemž mu měl za jeho podíl zaplatit 10 000 šilinků. Tuto povinnost však nikdy nesplnil. Dne 5. ledna 1926 byl Oskar Pischinger junior vymazán u firmy z obchodního rejstříku.[156] Dne 26. července 1926 proběhlo zapsání o udělení prokury, kterou obdržel Oskar Peschek.[157]

V roce 1928 Jacques Pischinger firmu prodal. Novou majitelkou firmy „Oskar Pischinger” se stala Klara Peschek[158] a to se všemi právy a závazky. Kupní cena spočívala v převzetí obchodních dluhů ve výši 106 000 šilinků a doplatku dalších 30 000 šilinků.[155] Oskar Peschek zůstal nadále prokuristou.[159] V té době firemní nemovitý majetek sestával z tovární budovy na rohu Jagdgasse a Rotenhofgasse (Jagdgasse čp. 43 a Rotenhofgasse čp. 29) a činžovního domu na Jagdgasse (čp. 43).[160] Dceřiné firmy se nacházely v Hamburku, Buenos Aires, Budapešti, Bratislavě, Černovicích (Cernauti) a Osijeku.[161][162][163][164]

V roce 1931 podala firma Oskar Pischinger žalobu proti nekalé soutěži firmy L. Pischinger & Sohn Nachfolger a požadovala, aby firma upustila od označování „Original Pischinger-Torte“, „Echte Pischinger-Torte“ nebo „Ur-Pischinger“.[165] Žalovaná společnost namítala, že je právním nástupcem původní společnosti Leopold Pischinger a má proto nárok takové označení používat. Soud vyhověl žalobě do té míry, že nový Pischingerův dort, který začala firma L. Pischinger & Sohn Nachfolger napodobovat a vydávat pod označením „Originální Pischingerův dort“ nebo „Pravý Pischingerův dort“ či „Tradiční-Pischinger“, nesměl být firmou L. Pischinger & Sohn Nachfolger nadále takto na obalech a etiketách označován.[166][167][168] Během léta 1931 se firma L. Pischinger & Sohn Nachfolger stala insolvenční,[169] vstoupila do vyrovnávacího řízení[170] a po soudní dražbě v roce 1934 se započalo s demolicí továrních objektů.[9][10]

Po anšlusu Rakouska se podařilo Oskarovi Peschkovi před důsledky Norimberských zákonů ze země uprchnout a ještě v roce 1938 založit ve Walesu (Merthyr Tydfil) firmu „OP Chocolate”, továrnu na čokoládové cukrovinky, vafle a oplatky (nyní OP Chocolate Limited).[171][172] Majitelkou firmy Oskar Pischinger, specializované továrna na čokolády, dorty, bonbony a jemné pečivo byla v roce 1938 Klara Peschek se sídlem na Rotenhofgasse 27-29.[173] V roce 1939 obdrželi prokuru Otto Altrichter a Bruno Marek.[174]

Podle Völkischer Beobachter ze 17. dubna 1944 byla firma Oskar Pischinger na Rotenhofgasse 29 po zrušení prokury (Otto Altrichter a Bruno Marek) v majetku Velkoněmecké říše (pod správou Říšského ministerstva financí) a byla nabídnuta do správy věrné ruky (Treuhänder, Kurator).[175]

V dubnu roku 1949 uváděl majitel firmy Oskar Pischinger skrze rakouské noviny «Neues Österreich», že se firma nachází od prodeje v roce 1928 již po dvacet let v držení stále stejného majitele a že se tedy nejedná o arizaci podniku, poválečné získání či něco podobného.[176]

V roce 1951 Nejvyšší soud ve Vídni ve svém rozhodnutí soudního procesu vedeném firmou Oskar Pischinger proti Oskarovi Pischingerovi junior uváděl, že majitelka firmy Klara Peschek (Klara P.) v roce 1939 do firmy přijala společníka (jistého Luise G.) a v roce 1944 firmu opustila, přičemž na její místo vstoupil do firmy nový společník (jistý Rudolf Karl H.)[155]

Americká digitální databáze muzea „United States Holocaust Memorial Museum” se sídlem ve Washingtonu, sestavená na základě pramenů Rakouského státního archivu (Österreichisches Staatsarchiv), uvádí Klaru Peschek (roz. 19. října 1889) v rejstříku arizovaného majetku vídeňských židů, kterou tehdy prováděl pro tyto účely zřízený uřad „NS-Vermögensverkehrsstelle”.[177][178]

Oskar Pischinger junior (Hamburk)

[Bearbeiten | Quelltext bearbeiten]

V roce 1925 založil Oskar Pischinger v Hamburku (městské části Wandsbek) na Johannisstrasse 9-10 firmu s názvem „Oskar Pischinger.“[179][180][181] na jméno jeho manželky Emilie Pischinger. Firmu své manželky vedl jako prokurista. V roce 1928 z firmy vystoupil, aby se vyhnul hrozící exekuci za pohledávky, které jako prokurista podepisoval. V roce 1940 opět do firmy vstoupil, tentokrát jako společník. V roce 1942 byla firma zabavena wehrmachtem a v roce 1944 při bombardování města úplně zničena. Oskar Pischinger junior se proto během války vrátil do Rakouska.[155]

Poválečné firmy Oskar Pischinger

[Bearbeiten | Quelltext bearbeiten]

Soudní spor Oskar Pischinger junior a firma Oskar Pischinger

[Bearbeiten | Quelltext bearbeiten]

V lednu 1949 založil Oskar Pischinger junior ve Vídni neprotokolovanou firmu pod názvem: „Confiserie Oskar P.“, prodej čokoládového zboží, dortů atd., přičemž ho firma Oskar Pischinger (se sídlem na Rotenhofgasse 27-29) zažalovala[182][183] a on název své společnosti změnil na „Spezial Confiserie O. Pichinger“.

Vzhledem k tomu, že firma Oskar Pischinger zasáhla i proti tomuto firemnímu názvu,[184] zaregistroval si nakonec v září 1949 komanditní společnost pod názvem „Spezial Confiserie O. Pischinger. Komm. Ges.“ se sídlem v 7. vídeňském okrese na Kaiserstraße 79,[185][186] ve které byl komplementářem a jeho dva synové komanditními společníky.[155]

V průběhu soudního procesu Oskar Pischinger junior z výše uvedené komanditní společnosti vystoupil a název společnosti byl změněn na „Confiserie Pischinger jun. Komm. Ges.“, ve které byl syn Kurt Pischinger komplementářem. Podle obchodního rejstříku ve Vídni nebyl již Oskar Pischinger společníkem komanditní společnosti.[155] Kurt Pischinger nakonec založil firmu pod vlastním jménem. Oskar Pischinger junior zemřel ve věku 82 let a byl 27. srpna 1969 pochován na hřbitově v Hietzingu.[187]

Unilever - Bensdorp - Oskar Pischinger

[Bearbeiten | Quelltext bearbeiten]

Firma Oskar Pischinger sídlila i po druhé světové válce stále v 10. okrese na Rotenhofgasse.[188] V 80. letech se stala součástí rakouského potravinářského koncernu Unilever GmbH.[189] Rakouský Unilever GmbH, dceřiná společnost rotterdamské společnosti Unilever NV, je součástí jedné z největších světových společností se značkovým zbožím (potravin, čisticích a pracích prostředků, kosmetiky, chemikálií).

V období tzv. hospodářského zázraku soustředil rakouský Unilever v Atzgersdorfu výrobu potravin a v Simmeringu výrobu hygienických produktů. V roce 1960 zaměstnával kolem 2200 zaměstnanců. V šedesátých letech Unilever expandoval do oblasti výroby mražených potravin a mimo Vídeň (Großenzersdorf) zřídil nové tovární pobočky.

V roce 1964 pod sebe na Simmeringu zařadil také výrobu francovky Diana (Diana Franzbranntwein Produktion Dr. Holländer Co.) V roce 1973 získal čokoládové továrny Unilever Bensdorp v Döblingu a Tullnu[190] a brzy na to i firmu Oskar Pischinger ve Favoriten. Na konci 70. let tak měl Unilever vedle továren v Simmeringu a Atzgersdorfu též výrobní závody ve 3. okrese (Favorit Fettwaren GmbH) a 19. okrese (od r. 1959 Bensdorp GmbH):[191]

  • Atzgersdorf: výroba stolních olejů (Bona, Vita), a margarínu (Rama, Vita, Thea), původně Kunerolwerke Atzgersdorf AG, výroba 4 P Allpack Verpackungen GmbH,
  • Simmering: prací a čisticí prostředky (Cif, Vim, Flipp, Omo, Coral, Sunlicht, Lux), původně Erste österreichische Seifensieder-Gewerks-Gesellschaft Apollo mbH a Lever & Co., výroba kosmetiky (Lux, Rexona, Diana, Gloria, Mentadent), původně Wiener Parfümerie GesmbH Elida
  • Tulln a Döbling: Bensdorp GmbH, čokoládové produkty (oplatky, Oskar Pischinger Wiener Neustadt, Benco) a marmelády (Solo-Konfitüren)
  • Großenzersdorf: Unifrost Nahrungsmittel GmbH, výroba mražených produktů a zmrzlin (Eskimo-Iglo GmbH)

Kurt Pischinger KG - Kurt Pischinger GmbH - Walter Heindl

[Bearbeiten | Quelltext bearbeiten]

Dne 7. července 1953 byla založena cukrářská firma Kurt Pischinger KG, Zuckerbäckergewerbe se sídlem na Schottenfeldgasse 72.[192]

V roce 1965 Nejvyšší soud ve Vídni konstatoval, že mezi mladší společností Kurt Pischinger a dlouholetou společností Oskar Pischinger existuje klamná podobnost a že riziko podvodu není vyloučeno ani podtržením křestního jména Kurt. Účinný rozlišovací doplněk shledal u firmy Kurt Pischinger pouze v odkazu na mladší datum založení: „založena v roce 1949“.[193]

Kurt Pischinger (* 7. srpna 1919) zemřel ve Vídni 23. května 1983 a 31. května 1983 byl pochován na hřbitově v Hietzingu.[194]

V roce 1981 koupily firmu Kurt Pischinger čokoládovny Victor Schmidt & Söhne a firma byla zaprotokolována v květnu 1982 pod názvem Schokoladen- und Waffelspezialitätenerzeugung Kurt Pischinger KG.[195] Čokoládovny Victor Schmidt & Söhne se staly v roce 1994 součástí Nestlé.

Firma Kurt Pischinger GmbH se svou výrobou čokoládových a vaflových specialit byla během prodeje od společnosti oddělena a zůstala v rodinném držení jako soukromá společnost se sídlem ve Vídni na Schottenfeldgasse 72. Od 1. ledna 1995 se stal jediným majitelem firmy Stefan Gaudernak (* 20.05.1954 Vídeň)[196][196][197][198] a firma nesla název: Schokoladen- und Waffelspezialitäten-Erzeugung Kurt Pischinger Komm. Ges., gegründet 1949, GmbH, Handel mit Süßwaren (Výroba čokoládových a vaflových specialit, Kurt Pischinger, komanditní společnost, založena v roce 1949, s.r.o., obchod s cukrovinkami), se sídlem na Schottenfeldgasse 72, kde provozovala pouze velkoobchod.[199]

V roce 2006 nastala další změna vlastnictví a celá značka přešla do majetku cukrářské firmy Walter Heindl.[200][201]

Oskar Pischinger OHG (Bavorsko)

[Bearbeiten | Quelltext bearbeiten]

V roce 1957 si nechala mnichovská firma Oskar Pischinger, offene Handelsgesellschaft, Schokoladenfabrik na Landsberger Strasse 139 v USA patentovat značku Oskar Pischinger Original.[202][203][204]

V srpnu roku 1974 zřídila firma Oskar Pischinger OHG na tovární výrobu jemné čokolády, cukrovinek a dortů (Fabrikmäßige Erzeugung feine Schokoladen, Zuckerwaren und Torten) svoji pobočku (Zweigniederlassung) ve Vídni na Rotenhofgasse 30.[205]

Firmy Oskar Pischinger v Bobingenu (Augsburg)[206] a Dillingenu (Saarbrücken) jsou v majetku firmy Wetzel Oblaten- u. Waffelfabrik, jejíž majitelkou je Marlene Hackspacher, výrobce karlovarských oplatek.[207][208]

Odkazy

[Bearbeiten | Quelltext bearbeiten]

Reference

[Bearbeiten | Quelltext bearbeiten]
  1. ↑ PERNOLD, Emanuel. Firmenbuch. Enthaltend nach alphabetischer Ordnung alle bei dem hohen k.k. Handelsgerichte in Wien protokollirten Handels-, Fabriks- und Gewerbe-Firmen mit Angabe ihrer Domicile. Abgeschlossen am 31. December 1854. [s.l.]: Leopold Sommer 528 s. online. Google-Books-ID: 3TFpAAAAcAAJ
  2. ↑ Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien u. Umgebung, IV. Nachweis. Protokollirte Firmen und registrirte Genossenschaften, kundgemacht vom 1. Juli 1863 bis 31. October 1874 nach den Registern des k. k. Handelsgerichtes in Wien, Seite 662. 1875. online
  3. ↑ dolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger : nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt, V. Nachweis. Handels- und Gewerbe-Adreßbuch der Geschäfts- und Gewerbetreibenden, nach Geschäften und Gewerben geordnet, Seite 1101. 1877. online
  4. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  5. ↑ Mährisch-schlesischer Correspondent. Brünn: Albin Müller, 09.05.1893, 33(106). s. 5.
  6. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  7. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  8. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  9. ↑ a b Vorlage:Citace elektronického periodika
  10. ↑ a b Vorlage:Citace elektronického periodika
  11. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  12. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  13. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  14. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  15. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  16. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  17. ↑ Vorlage:Citace monografie
  18. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  19. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  20. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  21. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  22. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  23. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  24. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  25. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  26. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  27. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  28. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  29. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  30. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  31. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  32. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  33. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  34. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  35. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  36. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  37. ↑ Vorlage:Citace monografie
  38. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  39. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  40. ↑ a b Vorlage:Citace monografie
  41. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  42. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  43. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  44. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  45. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  46. ↑ a b Vorlage:Citace elektronického periodika
  47. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  48. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  49. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  50. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  51. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  52. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  53. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  54. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  55. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  56. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  57. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  58. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  59. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  60. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  61. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  62. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  63. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  64. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  65. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  66. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  67. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  68. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  69. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  70. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  71. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  72. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  73. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  74. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  75. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  76. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  77. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  78. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  79. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  80. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  81. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  82. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  83. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  84. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  85. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  86. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodikaVorlage:Nedostupný zdroj
  87. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  88. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  89. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  90. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  91. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  92. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  93. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  94. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  95. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  96. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  97. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  98. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  99. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  100. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  101. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  102. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  103. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  104. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  105. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  106. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  107. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  108. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  109. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  110. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  111. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  112. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  113. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  114. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  115. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  116. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  117. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  118. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  119. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  120. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  121. ↑ Compass. Industrielles Jahrbuch 1927: Čechoslovakei. - Seite 167
  122. ↑ Compass. Industrielles Jahrbuch 1929: Tschechoslowakei. - Seite 167
  123. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  124. ↑ Louise Hecht: Ludwig August Frankl (1810-1894): Eine jüdische Biographie zwischen Okzident und Orient, Böhlau Verlag Köln Weimar, 2016.
  125. ↑ Petra Lárišová: Židovská komunita v Bratislave v roku 1940: historická demografia na základe sčítania l̕udu, Nadácia Milana Šimečku, 2000.
  126. ↑ Adresář Republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství. V Praze: Rudolf Mosse, 1936, 1936(2). s. 2804.
  127. ↑ Adresář Republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství. V Praze: Rudolf Mosse, 1938, 1938(2). s. 2821.
  128. ↑ Adresář Republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství. V Praze: Rudolf Mosse, 1927, 1927(2). s. 2053.
  129. ↑ Slovenský priemysel roku: výročná zpráva Ústredného sdruženia Slovenského priemyslu, Ústredné sdruženie slovenského priemyslu, Nákladom Ústredného sdruženia slovenského priemyslu, 1934, s. 119.
  130. ↑ Adresář Republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství. V Praze: Rudolf Mosse, 1937, 1937(2). s. 2812.
  131. ↑ Adresář Republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství. V Praze: Rudolf Mosse, 1938, 1938(2). s. 2846.
  132. ↑ Adresář Republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství. V Praze: Rudolf Mosse, 1938, 1938(2). s. 2821.
  133. ↑ Bernhard Adolf: Die Wirtschaft der Slowakei: vertraulicher Bericht über die slowakische Wirtschaftsstruktur, Volk und Reich Verlag, 1941, Seite 125.
  134. ↑ Compass. Kommerzielles Jahrbuch 1940: Böhmen und Mähren, Slowakei. - Seite 976: Pischinger Oskar & Cie., Bratislava 1087.
  135. ↑ Industrie-Compass 1943: Böhmen und Mähren, Slowakei - Seite 1559: Pischinger Oskar & Cie., Bratislava 196
  136. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  137. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  138. ↑ ancestry.co.uk: Fotografie Dezider Frankl and Marianne Bohm, Marianne Lisolette Bohm 1913
  139. ↑ Jozef Sulaček: Právnici práva zbavení: perzekúcie židovskych právnikov na Slovensku v rokoch 1938-1945, Band 2, Slovenské národné múzeum - Múzeum židovskej kultúry, 2014, s. 40.
  140. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  141. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  142. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  143. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  144. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  145. ↑ Amtlicher Anzeiger: Beiblatt zum Hamburgischen Gesetz- und Verordnungsblatt, Hamburg, Verlag Lütcke & Wulff, 1923, Seite 654.
  146. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  147. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  148. ↑ Biblioteka krakowska, Ausgabe 122, Wydawnictwo Literackie, 1981, s. 204.
  149. ↑ Jerzy Duda: Dawne zakłady rzemieślnicze i przemysłowe Krakowa, Muzeum Inżynierii Miejskiej w Krakowie, 2000, s. 35.
  150. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  151. ↑ Jerzy Duda: Dawne zakłady rzemieślnicze i przemysłowe Krakowa, Muzeum Inżynierii Miejskiej w Krakowie, 2000, s. 35: 14. Fabryka Wyrobów Czekoladowych J . Pischinger, ul . Kącik 22, z 1929 roku.
  152. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  153. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  154. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  155. ↑ a b c d e f g h Vorlage:Citace elektronického periodika
  156. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  157. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  158. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  159. ↑ Industrie-Compass: Österreich, Čechoslowakei, Jugoslavien, Ungarn, Compassverlag., 1931, Seite 1537: Fy Pischinger Oskar, Rothenhofgasse 29 u. Jagdg. 41 – 43, Spezialitätenfabrik für Torten- u. Patisserien, Klara Peschek, Prokura Oskar Peschek.
  160. ↑ Industrie-Compass: Österreich, Čechoslowakei, Jugoslavien, Ungarn, Compassverlag., 1931, Seite 1537.
  161. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  162. ↑ Osječki zbornik, Ausgabe 28, Muzej Slavonije, 2007, Seite 164: „Arhiv Židovske općine Osijek, Margita Grünbaum (trgovina poslastica, domaćeg i južnog voća).”
  163. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  164. ↑ Tomislav Žugić, Miodrag Milić: Jugosloveni u koncentracionom logoru Aušvic 1941-1945, ISI, 1989, s. 225: Grunbaum Margit , 41 god.
  165. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  166. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  167. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  168. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  169. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  170. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  171. ↑ Cai Parry-Jones: The Jews of Wales: A History, University of Wales Press, 01.06.2017: „The businesses represented by the Jewish refugee firms at Treforest were extremely varied and included O. P. Chocolates, a chocolate and confectionery company owned by Oscar Peschek of Vienna.”
  172. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  173. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  174. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  175. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  176. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  177. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  178. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  179. ↑ Warenzeichenblatt: Inhaltsverzeichnis 1925, Wila-Verlag für Wirtschaftswerbung, Seite 72.
  180. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  181. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  182. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  183. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  184. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  185. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  186. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  187. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodikaVorlage:Nedostupný zdroj
  188. ↑ Europ production: the universal reg. of European exports, Band 5, Europ Export Ed., 1961, Seite 37: Oskar Pischinger, Landsberger Strasse 139, München, Seite 406: Oskar Pischinger OHG, Rotenhofgasse Wien X.
  189. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  190. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  191. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  192. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  193. ↑ Gewerblicher Rechtsschutz und Urheberrecht: Zeitschrift der Deutschen Vereinigung für Gewerblichen Rechtsschutz und Urheberrecht. Internationaler Teil, Band 70, Verlag Chemie, 1968, Seite 72: Nr. 746 / 68. Österreich 2623 - 2822. Unterscheidungskräftige Zusätze bei Gleichnamigkeit – keine Verwirkung im österreichischen Wettbewerbsrecht – „Pischinger“ Oberster Gerichtshof vom 9. April 1965 ÖBI, 1965, 121. Zwischen der jüngeren Firmenbezeichnung „Kurt Pischinger“ und der alt eingesessenen Firma „Oskar Pischinger" besteht täuschungsfähige Ähnlichkeit. Die Täuschungsgefahr wird nicht durch das Unterstreichen des Vornamens Kurt beseitigt. Ein wirksamer unterscheidungskräftiger Zusatz ist nach der Sachlage nur in dem Hinweis auf das jüngere Gründungsdatum „gegründet 1949 ", zu sehen. Im österreichischen Wettbewerbsrecht wird die Verwirkungslehre abgelehnt, es fehlt an einer entsprechenden gesetzlichen Grundlage.
  194. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodikaVorlage:Nedostupný zdroj
  195. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  196. ↑ a b Vorlage:Citace elektronického periodika
  197. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  198. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  199. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  200. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  201. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  202. ↑ Vorlage:Citace monografie
  203. ↑ Bayerisches Landes-Adreßbuch für Industrie, Handel und Gewerbe 1962/63, Seite 609: Pischinger Oscar IR Schokoladenfabrik, München, Landsberger Strasse 139.
  204. ↑ Jaeger's Europa-Register: Teleurope, Deutscher Adressbuch-Verlag., 1971, Seite 224: Pischinger OHG, Oscar, München, Landsberger Str. 139.
  205. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
  206. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  207. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
  208. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika

Externí odkazy

[Bearbeiten | Quelltext bearbeiten]

{{Portály|Gastronomie|Rakousko}} [[Kategorie:Rakousko-uherské firmy]] [[Kategorie:Rakouské firmy]] [[Kategorie:Rakouská kuchyně]] [[Kategorie:Značky sladkostí]]

Abgerufen von „https://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Benutzer:RRST93/Pischinger_(Süßwarenunternehmen)&oldid=251349091“